Učení mučení

V částečně autobiografické knize Učení mučení vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento ve školních letech špatný žák, „beznadějný případ“, narozený v dobře zajištěné středostavovské rodině, která ho po mnoha průšvizích poslala do neoblíbené internátní školy, nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny a francouzské literatury na lyceu. A po roce 1973 dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky. Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla, navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu.